Ethanol e85

[Prazdroj]

Jo, spotřeba byla samozřejmě vyšší, ale zdaleka ne o tolik vyšší, než o kolik levnější byl ethanol. Při normální jízdě asi o třetinu. Zpět jsem na dálnici jel, co provoz dovolil, a 16 litrů E85 mi přijde také v pohodě.

Příští rok určitě nějaká Francie zase vyjde, tak toho znovu využiji. Zvažoval jsem, že kvůli ethanolu někdy do Francie vycestuji s RS, ale tohle je lepší volba. U RS jsem měl obavy, že by mi po dlouhé době bez ethanolu klasicky odešlo čerpadlo, a to by tu úsporu snižovalo. 

[Alex]

Jestli chapu spravne, tak E85 uz v CR si nenatankuji? Jsem si poridil BMW a kdybych jsem si natankoval E85, tak bych mel 400+ koni, ale jak si to tady ctu... tak asi budu mit smulu, ze? Nebo je nekde jeste prodej E85 ?

[Prazdroj]

Přesně tak, u nás výroba ethanolu skončila asi před 2 lety, pak se ještě cca do podzimu 2021 doprodávaly zásoby, a od té doby je definitivní konec. Bylo to oblíbené palivo i pro závodníky, ale ani pro ně, byť za vyšší cenu, už to nikdo nevyrábí. 

Ethanol je tak dostupný asi už jen ve Francii a ve Švédsku. Možná ještě ve Švýcarsku na pár pumpách. 

Mluvilo se o tom, že EU bude podporovat jen biopaliva druhé generace, tedy vyráběná asi z řas nebo něčeho takového, a to asi pro většinu států není reálné ve velkém měřítku produkovat, tak od toho upustili.

Ale na druhou stranu i dříve většina biopaliv končila jako příměs naturalu nebo nafty. Takže se podle mě dál vyrábí. Ale už ta biosložka asi není osvobozená od spotřební daně. U 5 - 10% podílu se to ztratí. Ale u 85% by ten ethanol stál stejně jako natural, k tomu vyšší spotřeba, takže to prostě zařízli, protože velké prodeje ethanolu byli od lidí, co tím ředili natural a při stejné ceně by to postrádalo smysl.

A to máš nějakou chytrou krabičku, možnost měnit mapy řídicí jednotky v tom BMW, jako to kdysi měl i jiný přispěvatel tohoto fóra s BMW, nebo ten nárůst výkonu odhaduješ jen matematicky podle vyšší oktanového čísla? 

[Prazdroj]

Tak jsem zase po roce jel přes Francii. Loni jsem měl jen dva kanystry, letos jsem si jich vezl šest, takže jsem i díky nim do Superba natankoval 430 litrů ethanolu během cesty na Mallorcu a zpět. Tentokrát jsem tedy na ethanol najezdil mnohem více kilometrů, a tak se mi po čase rozsvítila kontrolka motoru, pravděpodobně info o chudé směsi. Ale auto jezdilo v pohodě, a po přechodu zpět na benzín zase zhasla. 

Nemilé překvapení byla cena E85. Loni v létě byly ceny paliv u nás vyšší než letos. Takže jsem čekal pokles cen i ve Francii, včetně ethanolu. Bohužel došlo naopak ke zdražení. Všude stál okolo jednoho eura, tedy cca polovinu, co běžný benzín. Doby, kdy to byla čtvrtina, jsou tedy asi pryč. Možná už to je biopalivo druhé generace, které má dražší výrobní náklady. Nebo upravili daňové zvýhodnění.

Kdo ví, ale pořád se to vyplatí. 

[Prazdroj]

Na začátku roku 2024 jsem byl ve Francii, cena pod E85 pod 0,9 EUR, ale oproti létu, kdy bylo euro za 24, ten pokles nebyl moc velký, litr cca za 22 vs. 24. Ale samozřejmě ve srovnání s benzínem je to stále velký cenový rozdíl, i když člověk započítá vyšší spotřebu paliva při jízdě na E85.

[Konny]

Takže octa pořád jezdí jak vidím 👍. U nás už E85 asi ani nenatankujes, že? 

[Prazdroj]

Octavia pořád jezdí, respektive letos už asi dojezdí s nájezdem 570.000 km. Ale do ní jsem přestal tankovat ethanol poté, co ho u nás zrušili. Autu nesvědčí střídání paliv, ethanol čistil usazeniny po benzínu, tím zanesl čerpadlo a bylo nutné jej vyměnit. Takže jezdit hodně na benzín a občas tam dát E85 by znamenalo vozit náhradní čerpadlo a čekat, kdy se auto zastaví.

Takže ethanol poslední roky tankuji jen do Superbu, který je bez úprav a jednotka si s ethanolem poradí sama. A ani s čerpadlem problém není. Navíc právě Superba používám na cesty po Evropě, přes Francii, Švédsko, což jsou asi jediné země, kde se ještě dá ethanol koupit ve větší míře.

[Prazdroj]

Koukal jsem, že už je to 15 let, co jsem se k tomuto tématu, a vlastně i na OctaviaClub, připojil. Pročetl jsem si z nostalgie spousty příspěvků ze začátku a byly to pěkné vzpomínky, na spoustu z toho jsem samozřejmě už za ty roky zapomněl. Bylo to pěkné období, když ethanol u nás začínal, nikdo s tím neměl pořádné zkušenosti. A když je možná měl, tak se o tom nikde nesvěřoval. Samozřejmě to bylo období především míchačů. Ale také to bylo to období, kdy se sem připojovali lidi nejen s různými motory z Octavií, ale i majitelé různých značek, protože se tady vytvořila komunita, která měla s ethanolem nejvíce zkušeností a nebála se o tom mluvit. Díky mým cestám po celé Evropě jsem mohl sledovat boom tohoto paliva, ale také celkem strmý pád, což se bohužel dotklo i Česka, takže jak rychle to začalo, tak to i skončilo. Je škoda, že biopaliva druhé generace neuspěla. Možná bez dotací nedávají ekonomický smysl, podobně jako syntetická paliva.

Ale ethanol se pořád vyrábí jako příměs do benzínu, aktuálně s 10%. Jen ho prostě nemáme na čerpacích stanicích jako samostatné palivo. Což byla škoda hlavně na počátku Rusko - Ukrajinské války, kdy by se hodilo mít lokální palivo za poloviční cenu oproti ropným produktům. 

Také jsem si všiml, že jsem tu za poslední dva roky téměř nic nenapsal, byť na ethanol tu a tam stále jezdím. Dokonce mám ještě v garáži dva kanystry z podzimu. Dovolím si tvrdit, že jsem na ethanol najezdil za poslední roky nejvíce z Čechů :-).

Takže sem ještě postupně nasázím poslední zkušenosti, než tuhle kapitolu nejspíš definitivně uzavřu.

 

[Konny]

Musím souhlasit, že s ethanolem máš zkušenosti jako nikdo jiný. Tenkrát jsem nad ním taky uvažoval (nad přestavbou), ale nakonec jsem šel do LPG a udělal jsem dobře, když pak najednou všude zmizel...

Nevíš proč se po něm před lety slehla zem? Nebyl zájem nebo skončily nějaký dotace? 

[Prazdroj]

Použil jsem Groka, abych si ověřil, jak to je, proč ve Francii a Švédsku zůstává. Dříve jsem si myslel, že je to především kvůli tomu, že EU dovolila daňově zvýhodnit jen biopaliva druhé generace. Ale není tomu tak. Švédsko používá ethanol druhé generace, ale Francii stále využívá první generaci. Pomohla velká podpora státu, kdy ve Švédsku byla povinnost u velkých čerpacích stanic nabízet ethanol. Tlak na výrobce aut dodávat flexi-fuel vozidla. Ve Francii je ethanol na 40% čerpacích stanic. Je tu silná zemědělská lobby. Ale i tak plocha pro výrobu ethanolu ve Francii (včetně příměsí do běžných paliv) zabírá pod 1% celkové zemědělské půdy. Obě země mají na paliva daňová zvýhodnění. Přesto je ve Švédsku podíl ethanolu pod 1% a ve Francii se pohybuje mezi 1 - 2%.

V ostatních zemích Evropy nebyla podpora tak velká, často se do země ethanol dovážel z jiných států a palivo dávalo trochu smysl jen díky nižším daním. Ale není to tak, že první generace biopaliv nemůže mít daňová zvýhodnění, jen se to postupně komplikuje. Viz odstavec z Groka na konci.

Obecně to tedy vypadá, že po počátečním rozvoji ten zájem byl menší, než se očekávalo. Je to klasické dilema slepice - vejce. Málo stanic, malá motivace upravovat auta. A k tomu i cenová politika pumpařů. A samozřejmě i garážnické firmy s různě kvalitními přestavbami. I v dnešní době by tedy mohl být na trhu ethanol, ale po roce 2010 by to musela být pořádná kampaň na propagaci paliva, nějaká standardizace jednotek do aut a ideálně tlak na výrobce, aby nabízeli FFV jako standard, což by nebylo nic složitého. Jen by v celé Evropě používali stejné vybavení jako pro švédský trh. Takže některé státy to zabily zrušením daňového zvýhodnění, i když to nebylo nutné. A jinde se palivo prostě přestalo nabízet.

Grok: EU rámec a daňové úlevy: RED II (platná od 2021) a RED III (od 2023) stanovují 7% strop na potravinové biopaliva (první generace) v celkovém podílu obnovitelných zdrojů v dopravě, aby se zabránilo konkurenci s potravinovým řetězcem a nepřímým změnám využití půdy (ILUC). Prioritizují advanced biofuels (druhá generace a vyšší) s cílem 5,5 % podílu do 2030. Členské státy mohou aplikovat daňové úlevy (včetně nulových sazeb) na biopaliva, ale musí splňovat GHG kritéria (např. minimálně 65 % úspora emisí pro nové závody po 2021, 80 % po 2026). To znamená, že první generace (jako kukuřičný ethanol pro E85) je méně atraktivní, protože často nedosahuje takových úspor bez dodatečných nákladů. Například nižší daňové sazby se aplikují na nízké blendy (jako E10), ale pro vyšší jako E85 jsou incentivy slabší v zemích bez silné lokální podpory

[Prazdroj]

V 29. 8. 2023 at 14:23, Prazdroj napsal:

Superba natankoval 430 litrů ethanolu během cesty na Mallorcu a zpět

Ještě se vracím 2,5 roku zpět k cestě na Mallorcu. Minule jsem to vzal hodně rychle jen s ohledem na tankování ethanolu cestou tam a zpět přes Francii. Takže komu chyběly mé zážitky z cest, ten si přijde na své. Byť je to už s velkých odstupem a spousta věci se mi z hlavy vykouřila.

Běžní lidé na Mallorcu létají letadlem a na místě si půjčí nějaké auto. Já jednak nejsem běžný, druhak mě u letadla baví jen start a ty hodiny čekání na letišti, sezení v letadle, kontroly, ... mi vadí. Raději si naložím auto plné Prazdroje a vyrazím po vlastní ose, kdy mám volnost a vše ve svých rukou. Kdybych v destinaci dostal na deset dnů Ferrari zdarma, tak bych ten let asi vydržel, ale to mi zatím nikdo nenabídl, takže jsem raději s celou rodinou vyrazil do Barcelony okolo mostů Garabit a Millau a z ní pak trajektem přes noc na Mallorcu. Před nástupem na trajekt jsme se ještě zastavili u Sagrada Familia.

U trajektu bych asi dal přednost, kdyby to šlo, spát ve svém autě. Nejlepší varianta je zaplatit si vlastní kajutu, ale kvůli tak krátké cestě mi to přijde zbytečně drahé. Nejlevnější možnost je strávení noci ve veřejných prostorách. To jsme si užili cestou na Shetlandy někdy v roce 2012 a dodnes na to vzpomínám, jak jsem nakonec spal v nějakém igelitovém pytli, asi do odpadkového koše, aby mi nebyla taková zima, protože, ač mám rád na spaní chlad, klimatizace byla až moc výkonná a hlavně mi chyběla deka na přikrytí. Ostatní na to byli připraveni a měli spacáky nebo deky, ale v té době to bylo poprvé, kdy jsme jeli trajektem tak dlouho. Zpět k Mallorce. Spaní na lavici v restauraci především s ohledem na děti jsem se chtěl vyhnout, takže jsme zvolil zlatou střední cestu, společnou kabinu pro spaní. Vypadalo to jako business třída v letadle, tedy dost prostoru na nohy a možnost sklopit sedadla do pololehu. Jo, uznávám, výše píši, že mi vadí být asi dvě hodiny v letadle, a pak spím šest hodin v kajutě s dalšími asi 60 lidmi. Ale zase jsem věděl, že až se probudím, o pár pater níže na mě bude čekat moje auto a budu mít k dispozici celou Mallorcu. Jinak spaní ve společné spací kajutě nebylo úplně špatné, jen by tam s námi nesměly být malé děti. Jedno se pořád budilo a brečelo, takže když už se mi konečně podařilo usnout, byl jsem hned probuzen. Ale přežili jsme to. 

Na ostrov jsme přijeli ráno a měli jsme do 14 hodin čas, tak jsme se jeli projet po západní části ostrova. Byla velká oblačnost, takže viditelnost byla horší. Navštívili jsme Far de la Mola, Port d’Andratx, Jardines de Alfabia, vyhlídku na Sóller, Serra de Tramuntana, Port de Sóller, Embassament del Gorg Blau a Mirador de sa Casa Nova. A pak tedy na hotel. Vybral jsem hotel hned u moře a All inclusive, abychom nemuseli nic řešit.

Po snídani jsme se šli projít cca 6 km na Castell de Sa Punta de n’Amer. Odpoledne u moře a i druhý den jsme se pohybovali u vody nebo ve městě a okolí. Čtvrtý den jsme byli v delfináriu Marineland a otočili jsme se v Palmě.

Pátý den dopoledne voda a odpoledne konečně pořádný výlet na východ ostrova, Cap de Formentor. (Měli jsme štěstí, protože druhý den jsme se pohybovali ve stejné oblasti a už tam byl zákaz vjezdu, protože se naplnila kapacita.). Na Formentor se nedá dojet autem, část cesty se jede autobusem, ale ceny jsou příznivé a dá se platit kartou. Počasí bylo ideální na focení, takže záběry na útesy se povedly. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na vyhlídce Mirador d’es Colomer.

Šestý den dopoledne moře a po obědě jsme navštívili historické centrum Alcudia, Capdepera Castle a na závěr maják Far de Capdepera. 

Sedmý den jsme byli na kopci s klášterem San Salvador, Puig des Milà, Castell de Santueri, Portocolom, Punta de ses Crestes, Cova Foradada a před obědem jsme se ještě smočili na Cala Murada. Odpoledne pak zase hotel a okolí. 

Osmý den jsme vyrazili na JZ pod Palmu, kde jsme chtěli navštívit maják Figuera, ale ten byl v zakázaném prostoru. Jako alternativu jsme tak navštívili Cala Portals Vells a Cova de la Mare de Déu de Portals Vells. Pak Castell de Bellver, ze kterého je pěkný výhled do okolí včetně Palmy. Tu jsme také navštívili. Z Palmy jsme vyrazili směrem na východ, a pak na jih do přístavního městečka Sa Rapita. Cestou na hotel jsme se zastavili aspoň ve městě Manacor, přes které jsme jezdili téměř každý výlet. Večer jsme ještě navštívili přístavní městečko Portocristo, které bylo kousek od našeho hotelu. To je vyhlášeno i jeskyněmi. My jsme navštívili Cuevas del Drac, Dračí jeskyně.

9. den ráno jsme vyrazili do malebného městečka Valldemossa na západě ostrova. Město, stejně jako zbytek našich cílů v tento den, leží v pohoří Serra de Tramuntana, které je v UNESCO, a kterým jsme projížděli hned první den na ostrově. Navštívili jsme i výhled na Punta de Sa Foradada z Mirador des Galliner a Mirador de sa Foradada na cestě z Valldemossa do Deià. Zajeli jsme i do Port de Sollér a k majáku Cap Gros. Nemohl chybět Coll dels Reis s výhledy do krajiny. Kousek pod vrcholem Coll dels Reis je 270stupňová zatáčka s mostem Nus de Sa Corbata. Pak silnice klesá a z prudkého kopce, takže se klikatí 9 km do vesnice Sa Calobra. Poslední zastávkou dne byl klášter Santuari de Lluc. 

10. den jsme celý strávili v aqualandu, aby se děti vyblbly. A 11. den dopoledne jsme lodí jeli do Barcelony a cestu domů jsme si prodloužili ještě zastávkou na severu Itálie. 

Na ostrově se cestovalo celkem dobře, i když zde nejsou moc dálnice a okresky se často klikatí. Ale většina lidí tu tráví dovolenou na místě, tak mi ten provoz i v hlavní sezóně přišel snesitelný. Celkem podle očekávání jsem na ostrově nepotkal žádné české auto. Obecně cizinců ve vlastních vozech tu bylo minimálně, jen nějací Němci a Francouzi. Jinak všechno Španělé. A samozřejmě byl ostrov plný aut z půjčoven. Hodně to byly čínské Link&Co SUV nebo Fiat 500. 

Z pohledu ethanolu jsem se dostal doléváním kanystrů do stavu, kdy jsem měl v nádrži 100% ethanolu. A tak nastala situace, kdy jsem kvůli rychlému předjetí šlápl hodně na plyn, auto se dusilo a moc se mu nechtělo. Výsledkem pak byla i chyba EPC nebo něco takového. Takže od té doby jsem věděl, že s ethanolem v Superbu nemohu dávat plyn na podlahu, nesmím prudce akcelerovat. Asi by to chtělo jiné čerpadlo. 

Měli jsme sice all-inclusive, ale ledový Amstel mě přestal bavit už první večer, takže po dopití plechovek z domova jsem zašel do blízkého Carrefouru a měl jsem štěstí, že měli zrovna akci na plechovku Prazdroje za 0,99 EUR. Pak jsem si tam zajel autem a vykoupil celou zásobu. I v jiných obchodech na ostrově měli Prazdroj, ale to už nebylo tak výhodné. 

Za mě je Mallorca fajn místo pro dovolenou strávenou nejen válením u moře, ale i pro lidi, co rádi něco vidí, někde se projdou, někam se podívají. A být tam vlastním vozem je o to lepší. Nevím jak teď, ale v roce 2023 byla cena trajektu s tím jedním spaním v kajutě, zpáteční, za nějakých 350 EUR.

[Prazdroj]

Další zajímavý výlet jsem měl v době jarních prázdnin v roce 2024, které tradičně nebývají na jaře, ale na konci zimy. Splnil jsem si dávný sen o cestě na sever v zimě. Původní plány tedy byly o tom, že pojedu ještě Octavií RS s boxem na střeše, kde si povezu další sadu kol s hřeby, které pak někde za Oslem přehodím. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si před lety kupoval velký box. S RS to tedy aspoň prozatím nevyšlo a pro cestu jsem využil služeb Superba. Tak nějak jsem předpokládal, že dobrý vzorek zimních pneumatik, pohon 4x4 a lopata budou stačit. Normálně bych si asi pro jistotu přibalil řetězy, ale na zimu používám větší kola, která neproměřují, s tempomatem na 50 jedu reálně 53. A díky tomu se mezi pneumatiky a podběhy řetězy nevejdou. Ale co jsem kdysi studoval, tak místní řidiči ty, co používají řetězy, nemají v oblibě, protože jsou zvyklí jezdit po ledu 80-90 a to s řetězy nejde nebo to minimálně není vhodné.

Byla to jen pánská jízda ve dvou, takže jsme tři noci z 11 strávili v autě, kdy přišlo vhod nezávislé topení. Zbytek byl 2x AirBnB na více nocí a jedna tradiční noc přes Booking na severu. Měli jsme štěstí nebo smůlu, ale když jsme odpoledne ve středu 21. února vyráželi, bylo celkem teplo a když jsme dojeli někdy v noci do Dánska, bylo zde 15 stupňů. Nad nulou. Přitom o týden dříve na severu zavřeli jednu silnici, kterou jsem plánoval použít pro přesun, protože byla zapadaná sněhem. Otevřeli ji zase pár dnů před naším odjezdem. Takže tu pravou severskou zimu jsme úplně nezažili a možná to bylo správné, protože cílem bylo ujet celkem dost kilometrů v pevnými body v itineráři. A dělat velké přesuny v rychlosti 40 km/h v husté vánici, kdy není vidět silnice nebo jet maximální povolenou rychlostí je při tisíckilometrových přesunech dost velký časový rozdíl. Ale třeba příště :-).

První noc bylo cílem přejet hranice do Švédska. Na hranicích naštěstí žádné problémy, i když kontroly byly v Dánsku i Švédsku. Na začátku jsem v Česku si natankoval plnou nádrž a kanystry za 36,4 N95, což mi v pohodě vystačilo až do Malmö, kde jsem na St1 natankoval mix N95 (40,26 Kč) a E85 (30,3 Kč). Nejdříve jsem nechtěl ethanol vůbec tankovat, protože při jejich cenách to není žádná úspora. Ale nakonec jsem neodolal, čistě z nostalgie. Mohl jsem dojet i dál, ale historicky z let 2011 a 2012 vím, že zde dole byly na pumpách bez obsluhy nejlepší ceny. Bylo zajímavé, že ethanol za těch 12 let ve Švédsku lehce o 1 Kč podražil (ve skutečnosti zdražil výrazně z 9,8 SEK na 13,6 SEK (průměrné ceny), ale koruna také dost posílila), ale N95 naopak o 6 Kč zlevnil. Takže se pak není čemu divit, že i Švédové ethanol moc netankují.

Jak už bylo zmíněno, vyrazili jsme ve středu odpoledne a po nočním tankování jsme asi na tři hodiny zastavili na parkovišti na krátký spánek. Po zkušenostech z roku 2012, kdy i v té době byla na hlavním tahu z jihu Švédska směrem na Oslo hraniční kontrola, která poctivě kontrolovala každého cizince, jsem tohle nechtěl riskovat s autem plným Prazdroje a paliva, že jsem to vzal více východně kolem jezera Vänern (největší ve Švédsku, třetí největší v Evropě, plocha ~5 450 km²) do města Torsby, kde jsem dotankoval 50 litrů ethanolu za 31,04 u Qstar. Pak nás čekal přejezd do Norska po menší okresce přes hory a tam už bylo vidět, že zde nejezdí tolik aut, nesolí zde, jen to prohrnují. Takže nejdříve byla mokrá silnice od tání sněhu, výše už byly vyjeté koleje v ledu a ještě výše byla na silnici vrstva uježděného ledu. A z této okresky pak byly další menší odbočky a tam už byla velká vrstva sněhu a auto by tam snadno zapadlo.

Po přejetí hranic jsme se dostali do Norska a zase jsme začali pomalu klesat a když jsme dojeli do Kirkenær a připojili se hlavní tah číslo 2, sníh a led byl zase pryč. Výše se z této silnice stává číslo 3, která se později připojí na E6, po které jsme dojeli až do Trondheimu. Cesta i se spánkem, několika zastávkami na focení a tankováním nám zabrala 29 hodin a bylo to necelých 1.900 km. V Trondheimu jsme strávili 4 noci.

V pondělí jsme vyjížděli už po čtvrté hodině ranní, protože jsme potřebovali zdolat 700 km a dostat se na trajekt v Bodø, který odjížděl v 16:30. A samozřejmě jsme se chtěli cestou i někde zastavit. Po vyjetí jsem si všiml, že ještě v Trodheimu vedle dálnice měli N95 za podobnou cenu jako ve Švédsku, ale musel bych sjet z dálnice, vracet se, takže jsem to nechal být. Nevím, proč ta cena byla tak nízká ve srovnání s ostatními čerpacími stanicemi. Možná noční sleva. Po osmé jsme překonali hranici do oblasti Nord-Norge, což se dá snadno poznat, protože je nad silnicí obrovská cedule. Tam mám zrovna auto focení s malou vrstvou sněhu na silnici, ale to byla čerstvá nadílka. Jinak byly silnice většinou bez sněhu. Zastavili jsme se vodopádu Laksforsen. Při návštěvách Norska v letech 2011 a 2012 jsem se mu vždy vyhnul, protože jsem kousek před ním uhýbal ze silnice E6 do Švédska, kde jsem doplňoval ethanol. Tentokrát jsme tam tedy zajeli. Slunce bylo ještě zalezlé, takže před desátou byl skoro všude stín, ale nejlepší to u něj musí být před západem slunce.

Až do Mo i Rana se jede skoro pořád na úrovni moře podél fjordů i díky Korgfjelltunnelen (8,53 km dlouhý tunel z roku 2005). Až z Mo i Rana silnice začíná výrazně stoupat do 700 metrů a tam byla souvislá vrstva ledu. Tady se překonává severní polární kruh, kde jsem se nemohl nezastavit. Oproti dvěma letním zastávkám tu nikdo nebyl. Bylo zavřeno, ale u hlavní budovy byla trochu odkrytá úroveň země bez sněhu, takže bylo poznat, že chodíme asi po metrové vrstvě sněhu. V téhle nadmořské výšce jsem si užil dlouhé kilometry ledové silnice a takřka bez provozu. Takže jsem si aspoň mohl vyzkoušet, jak se brzdí (nebo spíš klouže) z 90 na 0 na ledu. Tenhle úsek, kdy člověk jede velkou rychlostí po ledu, občas předjede kamion, který jede asi 80, a všude okolo jen zasněžená příroda a žádné domy. Více na sever, když už jsme začali pomalu klesat, mi tedy chvíli bylo úzko, a to doslova, protože po celou dobu široká silnice se najednou výrazně zúžila kvůli jednomu mostu a zrovna v tu samou chvíli proti nám jel náklaďák s pluhem. Brzdil jsem, čím se dalo a mít kotvu, tak ji vyhodím z okna. V klíčový moment se Superb asi musel zúžit o metr jak v nějaké kreslené pohádce. Ale vešli jsme se. To byl naopak nejhorší moment celé výpravy.

U města Rognan se zase sjede dolů k Skjerstad Fjord a pak už se skoro celý zbytek cesty jede podél vody až na trajekt v Bodø. Před naloděním jsem ještě za 44,7 natankoval N95, což byla běžná cena v Norsku v té době. Z Bodø jsme se tedy trajektem za 3 hodiny přesunuli na Lofoty (cena za auto a dva lidi 1830 Kč), což je místo, které mě už při první návštěvě 2011 okouzlilo, že by to nebyla ta správná cesta do Norska bez zastavení tady. Akorát v před 25 lety mi přijde, že tam jezdilo méně turistů. Nejvíce zajímavostí je na jihu Norska a dostat se na sever trvá autem nebo autobusem dlouho „jen“ kvůli Trodheimu, Lofotám nebo Nordkappu, že to spousta lidí oželí. Ale bohužel existují letadla, takže se dělají zájezdy čistě jen na Lofoty, kam se dá letecky dostat celkem rychle. Jinak zatím pokaždé jsme na Lofotách strávili noc na úplném jihu ostrova v Å, v tradičních červených Rorbuer hostelech a ani tentokrát to nebylo jinak. Jen tam byla větší zima, zapomněli nám dopředu zatopit na pokoji.

V pondělí jsme na Lofoty dorazili za tmy, takže jsem si udělal jen noční fotografie fotogenické vesnice Reine a jeli jsme na ubytování. Druhý den jsme pak měli celý vyhrazený na přejezd Lofot z jihu na sever se spoustou zastávek na fotografování. Začali jsme tedy úplně dole, kam se dá zajet na parkoviště, a pak se jde ještě kus pěšky. Dost zde foukalo a také trochu pršelo. Vlastně silný vítr nás pronásledoval celý den. Pak jsme tedy vyrazili na sever. Nejdříve zase vyfotit Reine, tentokrát za světla, a další cíl byl děda. Ten se totiž v té době účastnil zmiňovaného leteckého zájezdu na Lofoty, takže jsme mu tam aspoň slavnostně předali 12 českých vychlazených piv, sixpack Prazdroje a Svijan. Pak nás čekaly desítky kilometrů po úzkých klikatících se silničkách podél pobřeží, fotografické zastávky a Lofoty jsme definitivně opustili před sedmou hodinou večer, když už byla tma. Lofoty mají stabilní teplotu díky Golfskému proudu a i v zimě se tu teploty drží okolo nuly. Takže silnice byly v pohodě sjízdné.

Ale tím jsme pro dnešek nekončili. Po E10 jsme vyrazili do Švédska (tedy my jsme po E10 jeli takřka od rána, protože silnice začíná v Ā). A právě tahle silnice víkend před tím byla neprůjezdná, museli bychom sjet více na jih a hodně bychom si zajeli. Silnice tedy za nás byla průjezdná a mohli jsme se tedy vydat na hranice, a pak na Aurora Sky Station. Krásně nám to vyšlo, ale bohužel zrovna měli zavřeno. Tajně jsme doufali, že uvidíme polární záři na Lofotách, ale zrovna byla velká oblačnost. Možná právě pro velkou oblačnost byla i Aurora Sky Station zavřená. Jinak bychom se lanovkou dostali do 900 metrů a měli bychom mít nádherný výhled. Později jsem zjistil, že největší šanci na polární záři jsme měli v Trondheimu, kdybychom vyrazili někam mimo město. No tak třeba příště.

Pokračovali jsme tedy po E10 do Kiruna, kde jsem natankoval 36 litrů ethanolu za 31,61 Kč. Netankoval jsem plnou, protože jsem si říkal, že u pobřeží nebo ve větších městech budou lepší ceny. V noci jsme dojeli až někam za Luleå, kam jsme dorazili někdy okolo čtvrté ráno, a kde jsem se pár hodin vyspal. Až teď jsem zjistil, že jsme tak zdolali celou silnici E10. Tady na severu jsem si ještě užil zasněžené silnice. Od vody silnice stoupá sice jen 500 metrů, ale i to stačí a hlavně je více ve vnitrozemí, kde už nemá vliv golfský proud. A protože zde nesolí, je na silnicích uježděný sníh, když nový se jen pluhuje. A aby ten zážitek byl dokonalý, ještě před přiblížením k Botnickému zálivu jsme v noci chytli vánici. Mám rád jízdu na sněhu a naopak mě irituje prosolená břečka. Vím, že u nás není moc šance, aby se souvislá vrstva sněhu udržela delší dobu a že by spousta řidičů nadávala na silničáře, že se nesnaží pomocí soli zlikvidovat sníh. Ale je to škoda. U nás to člověk může občas zažít na horách. Tady na severu Skandinávie je to standard. Také mě při tomto přesunu zaujalo, že v pustině, ještě na norské straně, kde široko daleko nikdo nebydlel, byla nabíjecí stanice. V okolí byly větrníky, tak se možná staraly o dobíjení baterií, které pak sloužily pro nabíjení elektromobilů.

Po krátkém prospání jsme pak vyrazili na jih, když jsem cestou natankoval v Öjebynu na Prem za 31,26 Kč a o 560 km jižněji v Hudiksvall na St1 za 31,41 Kč. Na St1 jsem sázel, že budu mít cenu jako v Malmö, ale bohužel. Večer jsme se ještě zastavili ve Westfield Mall of Scandinavia v KFC, než jsme se přesunuli do Airbnb kdesi v pustině kus od Stockholmu. Tedy musím říci, že tak špinavé KFC jsem už dlouho neviděl. Bordel na zemi, přeplněné koše, na stolech zbytky jídel. A kdyby mě někdo uspal a přesunul do tohoto obchodního centra a zeptal se, v jakém městě jsem, tipoval bych Paříž nebo Londýn, určitě ne Stockholm. Hodně se tahle země za ty roky změnila. Celkem byl tento přesun 1830 km s tím, že prvních asi 300 km bylo po Lofotách, až poté jsme jeli trochu svižnějším tempem bez větších zastávek, kromě spánku. Takže v součtu jsme od pondělí ráno do středy večer ujeli přes 2500 km a dostali se nejdříve na sever z Trondheimu, a pak až přes půlku Švédska pod Stockholm. Od čtvrtka 29. února do neděle 3. března jsme jezdili po okolí, byli jsme mimo jiné v Uppsale a udělali jsme si 9 km okruh po Stockholmu. Během víkendu mi už vysoké ceny za ethanol vadili a i ráno bylo cítit, že na 100% ethanol auto startuje hůře, tak jsem v Strängnäs natankoval 35 litrů za 41,37 Kč N95.

V neděli odpoledne jsme pak vyrazili na cestu 1760 km dlouhou směr Liberec. Samozřejmě opět po silnici bez trajektů, po dánských mostech. Bohužel až před cestou zpět jsem zjistil, že jeden z mostů v Dánsku je možné zdolat levněji, když se člověk zaregistruje a zaplatí paušál. Už dva přejezdy, tedy tam a zpět, se vyplatí. Bohužel první cestu směr Švédsko jsem platil plnou cenu, takže jsem se zaregistroval až pro cestu zpět s tím, že do roka se tam ještě vrátím, abych toho mohl využít.

Cestou domů jsem natankoval plnou 65 litrů ethanolu za 32,23 na St1 Eskilstuna, a pak St1 v Malmö za 32,25 na St1. Za těch pár dnů stačil ethanol zdražit o 2 Kč na litru. Koruna vůči SEK lehce oslabila, ale to udělalo jen 50 haléřů. Když jsem u těch pump. Často se někde doslechneme nebo dočteme, že Česko je výjimečné hustotou čerpacích stanic, ale ve Švédsku jsem zaregistroval, že na odpočívadle mají dvě pumpy najednou. Většinou jednu klasickou s restaurací, obchodem, případně ubytováním a hned vedle expres pumpu, kde nikdo není a lze platit jen kartou. Ale tahle pumpu je zase levnější. Nevím, jak by se u nás tvářila Shellka na dálnici, kdyby se na stejném odpočívadle kousek od ní vybudovala stanice Orlen Express s cenami o 5 Kč nižšími :-).

Cestou domů jsem se ještě prospal za hranicemi Dánsko - Německo. No, nebyl to úplně prospání. Všechny tři auto-noclehy byly spíš odpočinek než spánek. Sportovní sedačky v Superbu nejsou moc pohodlné a obecně má problém usnout jinak na břiše, což v autě dost dobře nejde. Takže se stejně pořád během toho krátkého odpočívání pořád dost budím, ale zase jsem to využíval pro zapínání nezávislého topení, protože to vydrží být zapnuté maximálně jen půl hodiny.

Celkem jsme tedy za těch 12 dnů ujeli 7000 km a rád si to zase někdy zopakuji, protože u nás už asi nikdy zimy nebudou pořádné, a ač nejsem lyžař, zimu za určitých okolností mám rád. Speciálně zasněžené silnice. Ne, jak u nás, kdy se to večer prosolí, v noci to zmrzne a ráno se všichni kloužou.

Upraveno Březen 12 uživatelem Prazdroj
Umazání mezer mezi odstavci.