Dnes to bude "krapet" delší, takže jen pro ty otrlé :-)
Před 2 týdny jsem se vrátil ze své letošní druhé “desítky”, která mě zavedla podobně jako loni do Spojeného království a nově i do Irska.
Cestu až do Calais jsem tentokrát pokryl bez mezitankování v Německu a vystačil jsem si pouze s plnou nádrží a kanystry. Přímo v Calais, hned vedle příjezdové cesty k trajektu do Doveru je pumpa Total, kde měl být údajně ethanol. Neměl jsem ji ověřenou a po loňských zkušenostech, kdy na korridor.se uváděné pumpy Total ethanol neměly, jsem měl trochu obavy. Naštěstí byly zbytečné a po chvíli hledání jsem palivo pod názvem Superethanol našel. Jak jsem už psal v minulosti, výhodou většiny francouzkých pump je nonstop režim s placením na stojanu. Zde byl limit 100 Euro, ale dřív mě dostihl časový limit, takže jsem stejně musel tankovat nadvakrát. Cena ethanolu byla v přepočtu na naše 24.45, což je dobrá cena, i když se ve Francii najdou i levnější pumpy. Benzín N98 by vyšel na nějakých 46.5 Kč, takže slušná úspora.
Oproti loňsku jsem tentokrát zavítal vedle Skotska a Orknejí i na Shetlandy a po zkušenostech z minula jsem už ani nehledal pumpy s ethanolem a smířil se s tankováním benzínu. Cena se pohybovala od 43.4 za N95 až po 48.9 za N97. Většinou čím severněji, tím vyšší cena, ale já jsem si kanystry nechal až na dražší sever a dole tankoval levnější benzín. Na severu Skotska jsem narazil pumpu Tesco, která měla nonstop (většina pump zavírá v deset večer, nonstop jsou snad jen vybrané pumpy na hlavních tazích), kdy se dalo platit jen kartou u stojanu. Jen mě překvapilo, že v noci se daly použít jen vybrané stojany, asi třetina. A u zbytku, místo aby je prostě přepnuli do nějakého nočního režimu s vypnutou obrazovkou nebo informací, že nejdou použít, nechali je aktivní a dali na ně zámek. Zámku jsem si všiml až když jsem do stojanu strčil kartu, vyťukal PIN a na obrazovce se mi objevilo, že mohu tankovat. Celkem divné, že tohle nemají ošetřeno lépe, ani nevím proč blokují ostatní stojany, ale naštěstí žádnou platbu si nezablokovali. Na Shetlandech a Orknejích jsem dojezdil ethanol z kanystrů. Ve Skotsku jsem cestou na trajekt do Irska dvakrát natankoval a měl jsem to spočítané tak, že půjde o poslední tankování benzínu na celé dovolené.
Palivo mi totiž stačilo na Severní Irsko a Irsko už bylo relativně dobře pokryto 49 pumpami s E85. Není to úplně moc, ale Irsko také není moc velké. Navíc byly rozesety celkem dobře po celém území, takže jsem se těšil, jak aktualizuji ceny. V Dublinu jsem tedy vyrazil k nejbližší pumpě Maxol s ethanolem. A co byste čekali? Na žádném stojanu ani nikde stranou nebyl. Obsluha na mě koukala, co že to zase chci. Zkusil jsem ještě dvě, ale bylo to stejné. Na hotelu jsem se pak podíval na internet, jak to doopravdy je. Narazil jsem na naštvané reakce lidí, co to tankovali, když se dozvěděli, že v Irsku E85 končí a také na zdůvodnění firmy Maxol, která byla hlavním dodavatelem tohoto paliva:
http://www.maxol.ie/index.php?option=com_content&view=article&id=22&Itemid=49
Jde tedy o stejné důvody jako v UK, vláda přestala palivo dotovat, respektive od 1. ledna 2011 skončila výjimka odpuštění spotřební daně nebo cla (možná palivo od někud dováželi). Palivo by rázem zdražilo o 53 centů a bylo by neprodejné. Stálo by totiž víc jak benzín. Já jsem tankoval v rozmezí 41 Kč za N95 až po 44,5 za N98. Ceny jsou tedy o něco nižší než v UK. Moje chyba, že jsem si údaje z korridor.se neověřil před odjezdem, mohl jsem si ušetřit zklamání, ale i tak by mě to od cesty do této země neodradilo. V současnosti už Irsko na tom serveru nenajdete, všechny pumpy jsem smazal.
Celkem by mě zajímalo, co k zavedení a hlavně ke zrušení podpory ethanolu státy vede. Možná to bylo na truc proti EU. Nebo to třeba nemá přínos pro zemědělství dané země, protože se tam suroviny pro ethanol nepěstují nebo nedají pěstovat. Vůbec jim nezávidím, několik let tankovat tohle palivo, koupit si třeba kvůli tomu nové auto upravené pro spalování E85, a oni to pak zruší. Zase tak rozšířené to nebylo, aby to státní kasu zruinovalo. Škoda. Snad aspoň Němci, kde ethanol má řadu odpůrců, u toho vydrží i nadále. Jinak natural s 5% příměsí ethanolu (E5) se v Irsku prodává běžně.
Cestou z UK domů jsem tankoval už jen na dálnici A25 u už ověřené Carrefour, který má nejnižší ceny a potvrdil to i tentokrát. E85 stálo 0.89 Eura za litr, což vycházelo na 22,7 Kč. Je to tedy o 0.04 více jak loni (i vlivem horšího kurzu o 1.6 Kč více), ale i tak je to cena nižší než u nás. Navíc benzín a nafta od té doby podražily mnohem více a stojí podobně jako ve Spojeném království.
To by bylo vše k tankování nebo spíš netankování ethanolu v tomto koutě Evropy a teď už jen pár postřehů z cestování obecně v této oblasti. Takže koho zajímají jen informace o E85, dál už číst nemusí.
Nemám rád, když se o českých řidičích mluví jako o jedněch z nejhorších nebo dokonce nejhorších ve vyspělé Evropě a za vzor nám jsou dáváni třeba Němci nebo Rakušané. Rakousko nemám moc projeté, ale viděl jsem, jak se chovají v Srbsku nebo Makedonii. Jako kdyby jim přejetím hranic někdo sundal obojek a oni se chovají jak utržení ze řetězu. Možná jsem měl smůlu jen na nějakou agresivní skupinu, ale nešlo o jedno dvě auta, ale u spoustu aut, která se vedle velkého překračování povolené rychlosti projevovala předjížděním přes dvojitou plnou čáru do zatáček, do kterých nebylo absolutně vidět. S Němci si zase užívám na dálnicích, kdy se do rychlého pruhu pro předjetí kamionu přesunou několik set metrů předem, i když vidí, že se k nim řítí mnohem rychlejší auto. Ani je nenapadne se na chvilku vrátit, uvolnit pruh a vrátit se, i když by rychlejší řidič projel a oni v klidu dokončili předjíždění. Vracení zpět do pomalého pruhu jim také moc nejde a často, když vidí v dáli další pomalejší vozidlo, které teoreticky dojedou, ani se do pomalého pruhu nevrátí. Už jsem viděl řadu Němců, kteří to nevydrželi a po chvíli naznačování a najíždění na dotyčnou brzdu zvolili podjetí. Ale to jistě zažila spousta z nás, Německé dálnice nejsou daleko. Píši o tom v souvislosti s Anglií, kde jsem měl to štěstí narazit na ohleduplnější chování na dálnici. Aspoň tedy na dálnici hlavně na jihu. Rychlejším nedělá problém přibrzdit, když vidí, že někdo v pomalejším pruhu dojíždí jiná auta a dává blinkr, naopak těm v pomalejším pruhu nedělá problém přibrzdit, když vidí, že v rychlém se blíží někdo velkou rychlostí. O rychlém uhýbání do pomalejších pruhů nemluvě. Jízda je pak mnohem pohodovější, klidnější. Plynulost trochu narušují radary hlavně kolem Londýna, takže řada lidí jede kolem radarů pomalu a mezi nimi pak zrychlí. My, co jedeme podle navigace přesně, je pak musíme pouštět a předjíždět. Ve Skotsku se mi zase několikrát stalo, že mě řidič pustil, přibrzdil, zajel ke kraji, na úzkých silnicích dokonce zastavil, abych ho mohl předjet, když viděl, že jsem rychlejší. Dvakrát mi i blinkrem doleva větší auta oznámila, že v protisměru nic nejede, že je volná silnice (podobně jako u nás dělají někteří řidiči kamionů), jen nevím, jestli to dělají všem nebo jestli si všimli, že mám řízení na druhé straně a tedy hůř se mi předjíždí. Samozřejmě, že se našly i výjimky, ale to byli většinou Němci nebo Francouzi, kteří s obytným autem jeli na stovce 60 a nejevili snahu o puštění kolony za sebou. Líbilo se mi, že když plánovali odbočit nebo zastavit, dávali blinkr dostatečně v předstihu. Ne jak často u nás, že někdo začne brzdit a až poté dá znamená o změně směru.
Obecně se ve Spojeném království jezdí dobře a čím jste severněji, tím je to lepší. Jakmile se dostanete nad Inverness nebo nad Skye, tedy tam, kam se ještě jezdí některé cestovky, je to krása. Skoro všude mají omezení na 60 mil, což odpovídá nějakým 96 km, v dané oblasti není moc vesnic a když už nějaká je, většinou se tam může jet těch 60, i když sami děkují, že tam jedete opatrně. Když už nějaké omezení je, mají třicítku (odpovídá cca naší padesátce - 48 km/h) většinou jen ve středu města a dál od něj 40 nebo 50. Navíc na blížící se snížení rychlosti dopředu upozorňují značky podobně jako je to u nás před železničními přejezdy. Diametrálně odlišný přístup oproti našim zvyklostem, kde je značka vesnice kdesi v polích a na podobném místě i končí, a po celou dobu se musí jet padesát. Je to pak úplně jiné cestování, které si může řidič mnohem více užít, zapne tempomat a může se kochat nádhernou krajinou. V tomto směru je cestování o něco lepší než v Norsku, kde je rychlostní limit jen 80 a vesnice jsou omezené skoro vždy na 50. Na Orknejích a Shetlandech je situace ještě o něco lepší, protože lidí a aut je zase o něco méně. Jen je nutné počítat, že když člověk odbočí mimo hlavní tahy, může narazit na úzké silnice pro jedno auta lemované místy pro vyhýbání (ty jsou i na severu Skotska). Pak stačí dojet někoho, kdo ignoruje auto za sebou a rázem jedete třeba deset kilometrů 40 km/h bez možnosti předjet. Ale to se mi stalo naštěstí jen jednou. Výhodou oproti zemím jako Francie nebo Itálie je, že se neplatí za dálnice (až na pár výjimek, kterým se dá snadno vyhnout). Jsou sice jen na jihu a není jich moc, ale i tak se dá ušetřit pár stovek oproti zmiňovaným zemím, které pak mohou sloužit jako příspěvek na trajekt nebo vlak. Zajímavé je, že na okreskách mají limit 60, jak jsem psal výše, často i přes vesnice, ale na dálnicích mají jen 70 (112 km/h). Možná jsem to psal už loni, že 70 mají jak na víceproudových silnicích s nadjezdy nebo podjezdy, tak i na víceproudových silnicích přerušenými kruháči a nejhorší případ je víceproudová silnice, kdy auta kříží silnici přímo nebo najíždějí bez připojovacího pruhu. Je možné tak sledovat třeba traktor čekající na prostor pro připojení, auto čekající na místo pro odjezd od baráku nebo uprostřed silnice auta hledající skulinu pro odbočení vpravo. Není neobvyklé, že si někdo zastaví v odstavném pruhu jen tak, aby se protáhl, s hledáním nějakého parkoviště si starost nedělá (ono jich tam ani moc není).
Zatímco trajekt do Anglie je relativně levný, nejspíš kvůli většímu provozu a větší konkurenci, o dalších trajektech jako je ten na Orkneje nebo Shetlandy to neplatí. A překvapivě vysoké ceny jsou i do Irska, kde by se dal čekat čilejší provoz a jezdí tu několik společností. V Irsku je to s ježděním o něco horší, protože jde o celkem dost zabydlenou oblast, dost měst a vesnic a hlavně spousta aut na silnicích. Přišlo mi, že v době, kdy jsme tam byli, snad měli všude závodní dovolenou a všichni cestovali po své zemi. Směrem od Dublinu je spousta dálnic, ale čím více jste od něj vzdáleni (ať už na sever, západ nebo jih), tím menší jsou silnice a tím komplikovanější je provoz. Mimo sezónu to nejspíš bude o něco lepší. Na okreskách mají limit 80 nebo 100 km/h. Ano, Irsko nemá míle, přešli na metrický systém, ale vlevo jezdí stále. Změna rychlostních limitů z mílí na kilometry je také jediným postřehnutelným rozdílem, když přejíždíte mezi Irskem a Severním Irskem. I proto jsou minimálně v blízkosti hranic mimo číselné hodnoty na značkách uvedeny i jednotky, aby někdo náhodou nejel na irské okresce 80 mil za hodinu. Žádné značky s informacích o státní hranici, akorát navigace to postřehne. Rychlostní limit na okreskách je určován podle zváštního klíče. Na některých úzkých bez krajnice, kde se jen tak tak vyhnou dvě auta mají stovku, a jinde, kde je široká silnice, široká krajnice, někdy i dva pruhy, mají osmdesátku. Ale většinou je osmdesátka na úzkých silničkách a stovka vás provází na hlavnějších tazích. Na úrovni našich silnic první třídy tam mají silnice s jedním pruhem a velmi širokým odstavným pruhem. Ten je primárně využíván k odbočování a někdy i připojování. Někteří ohleduplní řidiči ho využívají pro připojování než se rozjedou, i když to jako připojovací pruh není označeno. Zbytek provozu je pruh nevyužitý, pokud se někdo nerozhodne v něm prostě zastavit. Člověk by čekal, že do něj budou uhýbat pomalejší vozy, aby je ti rychlejší mohli předjet, ale bohužel tomu tak bylo jen málokdy. Jen občas nějaký kamion nebo někdo bez klapek na očích uhnul. Praxe byla většinou taková, že jela kolona aut bržděná někým pomalým, uprostřed plná čára nebo v protisměru velký provoz, nepřehledné zatáčky, a odstavný pruh zbytečně volný. Přitom by stačilo, aby dotyčný na chvilku zajel stranou a provoz by byl plynulý, podobně jako je tomu v Řecku a tuším, že i na některých místech ve Švédsku. Dálnce mají limit 120 km/h a jsou částečně placené. Částečně znamená, že se neplatí za vjezd, ale většinou kousek od Dublinu mají úsek 10 km, na kterém je jedna mýtná brána a na pár sjezdech také mýtné brány. Platí se okolo 1,4 až 1.7 Eura, akorát most na okruhu okolo Dublinu a tunel do přístavu je o něco málo dražší. Tedy nic závratného, ušetří to dost času, ale kdo chce, může se placení mýta za cenu zdržení vyhnout. Pumpy moc na dálnicích nejsou, narazil jsem jen na dvě zbudované v poslední době a zahrnujících i restaurace a obchod, většinou je tedy nutné sjet do některého města u dálnice. Počasí nám moc nepřálo, takže jsem ocenil, že mé zimní pneumatiky, kterými jsem nahradil v Norsku vygumované letní, mají vzorek 6 milimetrů, protože vody bylo opravdu dost. Obzvláště na menších silnicích měli zvláštně udělané odvodnění (nebo ho spíš vůbec neměli). Místo aby voda stekla do koryta, žádné tam nebylo, nebyla ani krajnice, voda tak tekla po vozovce a často zabírala půl nebo i celý pruh. Neumím si moc představit, že do takové místy dost hluboké říčky vjedu s povoleným letním vzorkem 1,6 mm.
A teď obecněji k oběma státům. I když jezdím podle rychlosti navigace a tedy o cca 10% více, než ukazuje většina aut na budících, i tak jsem čas od času pouštěl auta, která si s rychlostními limity především na širších okreskách hlavu nelámala. Tedy něco jako u nás. Čím se ale spousta řidičů odlišuje od těch našich, je předjíždění. Možná je to tou naší pověstnou agresivitou, nevím, ale na takové chování se u nás narazí v mnohem menší míře a je to určitě naše plus. Podobné je to i v Norsku a Skotsku, ale nejvíce vzhledem k hustému provozu, se to projevovalo v Irsku. Když byla volná trať, řidič to frčel i nad povoleným limitem, ale jakmile dojel nějaké pomalejší vozidlo, jako by rázem přepnul do nějaké úsporného spícího režimu. Během chvíle tak jedno pomalejší vozidlo bylo schopné vytvořit kolonu i třeba deseti dvaceti vozů. Takže namísto, aby člověk předjel jednoho pomalého a dvě tři auta, co se bojí předjet, nebo aby se postupně předjíždělo, je nutné předjet celou dlouhou kolonu včetně aut, která předtím třeba jela plynule a rychle. Pro našince je to o to složitější, že řidič musí často spoléhat na pokyny spolujezdce nebo více vykukovat na místech, kde by jinak normálně mohl bezpečně předjet, protože tam prostě nevidí s ohledem na obrácené řízení. Na toto nepředjíždění a kolony jsem narazil hodně často a ku prospěchu byla navigace, která dokáže zobrazit budoucí profil trasy a řidič tomu pak může přizpůsobit plánované manévry. Plynulosti provozu moc neprospěly ani některé uzavírky, které provoz zastavily i třeba na pět minut. Přijde mi lepší variantou kratší interval a tedy i kratší vláčky.
Na “Ostrovech” mají rádi hodně textu, kterým doplňují standardní značky. Už loni jsme narazili na doplňkovou ceduli před semaforem u práce na silnici oznamující, že se má stát na určitém místě, když svítí červené světlo. Užitečnější ale byly nápisy u slepých horizontů. Poděkování před vjezdem a na konci vesnici s důrazem na ohleduplnou jízdu jsem už psal výše. Ale takových textů tam byla spousta. U značek bylo také vtipné, že o čím vyšší rychlost šlo, tím byla kulatá značka menší. Přitom dle logiky věci by to mělo být obráceně, protožře s vyšší rychlostí se k dané značce dostanu rychleji, a tak je lepší, aby byla vidět z větší dálky. Naštěstí u šedesátky se to týkalo jen případů, kdy byla maximální povolená rychlost jen připomínána, tedy že už předtím byla cedule velká s danou rychlostí. Ale vypadalo to celkem komicky, že značka je velká cca jako mobil. U nižích rychlostí ty cedule byly větší a větší, největší byla 30 mílová. Příjemné na většině dálnic a spoustě okresek především v Irsku byly odrazky na silnici. U nás se také vyskytují, ale jen v omezené míře a ve velkých rozestupech. Tady na sobě byly hodně nalepené, větší, výraznější. Silnice opravdu zářila. Nevýhoda byla akorát při předjíždění, kdy jsou odrazky hodně vystouplé, respektive kovová ochrana kolem nich. Možná to používají místo našich zdrsněných krajů silnic, když řidič zaspí. V UK měli také odrazky, ale na dálnicích podobně výrazné jako u nás, které při přejíždění nedělají takový kravál. Ale na řadě starších okresek měly také ty celkem velké dost vystouplé, což bylo dost nepříjemné, protože buď auto vymetalo kanály u krajů nebo drkotalo přes odrazky.
V UK ani v Irsku není povinné denní svícení a podle toho to také vypadá. Osobně nechápu, jak se Rakušani mohli vrátit k původnímu stavu a zrušit denní svícení. Ale třeba tam důsledněji hlídají svícení v době, kdy je to opravdu nutné, a ne jako na severu. Vypadalo to tam podobně jako u nás dříve. Někdo svítí, někdo ne. Když se začíná stmívat, nesvítí, když je šero, nesvítí, když prší, nesvítí. Když je hodně velký slejvák nebo mlha, tak si už většinou rozsvítí, ale zase nepoužívají mlhovky. A podobně jako u nás tam jsou experti, kteří naopak svítí vším pořád, tedy speciálně předními mlhovkami, když je dobrá viditelnost. Vím, že světla našich aut u nich oslňují a proto by se měly používat nálepky na světla. Loni mi v servisu řekli, že mi nálepky dají po vyjetí z trajektu/vlaku. Nikdo mi nic nedal, a tak jsem si letos objednal přelepy přímo jako originální příslušenství od Škodovky. Stály asi 250 Kč, tak jsem čekal, že to bude nějaká fólie přes celé světlo, kterou snadno nalepím a sundám. Omyl. Šlo jen o dva malé kousky z tenké stříbrné fólie. K nim navíc nedávají návod, jak se to lepí a i v servisu na to koukali, o co jde. Nakonec sehnali přímo od Škodovky přesný nákres, jak se to kam lepí. Bohužel na papíru jsou obě verze, tedy pro nás, i pro auta z UK, když přijedou k nám. V návodu měli chybu, která zmátla i technika, takže mi řekl, abych to nalepil podle špatného obrázku. Nevím proč ten návod nedávají rovnou do pytlíku k těm nálepkám. Papír vypadal spíš jak pokyny pro servis, ale musí snad být všem jasné, že tohle si každý lepí sám až když se dostane do země s řízením na druhé straně. Navíc, jak jsem psal, nejde o velkou fólii přes celé světlo, kde by část zakrývala správná místa. Jde vyloženě jen o malé přesně tvarované kousky a v návodu jsou uvedené milimetry z každé strany světla, jak mají být nalepeny. Nevím, co na nich stojí tolik peněz, navíc když jsou jen na jedno použití. Při lepení jsem si myslel, že mi dali ty druhé nálepky, až později jsem si všiml, že nálepky jsou správné, jen text na papíru je špatně formulovaný, respektive je tam překlep. Bohužel po odlepení, když jsem zjistil, že oslňuji pořád stejně, se už nálepky nedaly použít, takže jsem si je schoval a příště si je vystřihnu z nějaké fólie za pár korun sám. Za celou dobu jsme potkali jen jedno auto z kontinentální Evropy, které by mělo podobné polepy, ale třeba všichni ostatní cizinci nejezdili v noci. Bez navigace si to na místě neumím moc představit. Nejen, že pomáhala při navigování a předjíždění, ale především, co se hlídání rychlosti týče. Přece jen naše auta nemají na rychloměru uvedené vedle kilometrů i míle. A i tak by to bylo složitější kvůli proměřování. Celkem by mě zajímalo, jestli aspoň u aut, která mají digitální zobrazování rychlosti lze někde v nastavení pružně přepínat z kilometrů na míle. Celkem zajímavé a potěšující je, že zatímco solidní vzorek jsem za 10 tisíc kilometrů v Norsku vygumoval, u zimních pneumatik podobnou porci vzorek vydržel bez viditelné známky úbytku, tak se třeba dočkají i letošní zimy. Je pravda, že jsem si dával pozor na zrychlování, brždění a ani zatáčky jsem příliš neřezal. A také teploty kolem 15-18 stupňů tomu určitě trochu napomohly. Jízda vlevo mi až na jeden drobný incident nedělala větší problém. Ale po návratu si musím pořád kontrolovat, jestli z parkoviště vyjiždím po správné straně a jestli jsem na silnici ve správném pruhu. Doufám, že to brzy odezní.
A to by asi mohlo být vše, co mě tak napadlo a třeba to někoho zaujalo a vypraví se tam. Kdo rád cestuje svým vozem a nemá rád moc turistů, určitě doporučuji to severní Skotsko a hlavně Orkneje, Shetlandy (samozřejmě i sever Norska, Lofoty). Irsko má také své velké kouzlo, jen těch lidí a aut je tam až moc.