Prazdroj

Mám tu zase nějaké statistiky :-). Jsou to tři roky, co jsem podnikl přestavbu, takže za tu dobu už mám celkem dost statistických údajů a drobné výkyvy by už neměly ovlivňovat celkové vyznění. Za tu dobu jsem ujel necelých 116.000 km, z toho přes 102.000 čistě na ethanol. S autem jsem tak od pořízení najel více na ethanol, než na benzín. Od přestavby mi spotřeba po prvotním nárůstu postupně klesá a aktuálně je na 10,05, tedy o cca 1,5 litru vyšší, než dlouhodobá na benzín. I když šly ceny paliv za těch necelých šest let celkem dost nahoru, díky ethanolu na kilometr platím průměrně o desetník méně než předtím (i při tehdy nižších cenách benzínu než dnes), tedy 2,7 Kč/km. A výsledek je dost ovlivněn zahraničními cestami, kde ceny paliv byly ve většině případů znatelně vyšší. Za tu dobu jsem jízdou na E85 ušetřil 81.000. Tedy cca 80 haléřů na kilometr, což není úplně zanedbatelné a "trochu" to popírá názory odborníků-teoretiků o nerentabilitě jízdy na ethanol. A množství kilometrů snad také dokazuje, že řeči podobných jedinců o neblahých účincích na motor, jsou také pouhou teorií od stolu. A co se dískuze ohledně svíček týče, používám už vlastně od počátku přechodu na E85 Bosch Platin (BO 0242240653) a měním je po 20 - 30 tisících.

Tak byla by škoda auta používat jen jako prostředek pro přesouvání. Ty letní jsem málokdy šetřil a využíval jsem, že mě v zatáčce podrží, takže jízda běžně na tempomat bez nutnosti před zatáčkou brzdit. O to větší překvapení, že vydržely takové zacházení tak dlouho. Jen někoho může odradit, že velká část vzorku zmizí na začátku, ale pak se úbytek hodně zpomalí. Dělali to nejen mé Pilot Sport, ale i Primacy kámoše. Přitom i s malým vzorkem jsou ty pneumatiky bezpečné i na makru, za hustého deště. Akorát moc nerozumím změně přístupu u nových verzí Pilot Alpin 4 a Pilot Sport 4, které na mé rozměry neudělaly a cílí s nimi do vyššího segmentu. I proto jsem zkusit aktuální vzorek nového modelu Pirelli.

Nemám zkušenost s jinými zimáky, ale podle testů má Michelin vždy ve všech třídách nejlepší výdrž. A i ty zimáky by vydržely asi o něco déle, kdybych s nimi nedováděl na mosteckém okruhu :-). I u letních Pilot Sport, které jsou spíš dělané na to, aby držely, jsem najel až 45.000 km. Je fajn, že jsi to takto dokázal odhalit. Sám jsem celkem zvědavý na výsledky emisí, až tam příští rok pojedu s legálně zapsanou jednotkou a nebudu tedy muset dotankovávat benzín jako minule.

Já měl poslední roky Michelin Pilot Alpin 3 205/55/16 a byl jsem s nimi spokojený, dobře držely a výdrž byla také perfektní. Vydržely pět sezón a najel jsem s nimi 70.000 km.. Drobné rezervy jsem ale viděl v jízdě hlubším sněhem, proto zkouším teď zkouším Pirelli SottoZero 3 205/50/17 se vzorkem, který by na tom měl být v tomto ohledu lépe. I když za cenu vyššího valivého odporu a vyšší spotřeby. Ale uvidím, až budu mít delší sledovací období a srovnatelné podmínky na trasách, které jezdím pravidelně. Podobně jako ty jsem na těch zimákách jezdil v létě, nasadil jsem je v srpnu 2012, když jsem své letní vygumoval v Norsku :-). A i když byl vzorek zimní, pneumatiky užší o dva centimetry než letní se příznivě podepsaly na dlouhodobé spotřebě. Tak jsem zvědavý, jak mi zase postupně půjde nahoru, až přejdu na standardní šířky. Tak to jezdíš dost, to budeš mít časem dobrý statistický vzorek.

Já jsem ještě v přechodné fázi, kdy dojíždím letní směs, takže nedokáži úsporu/vyšší cenu posoudit. Ale protože mám nové zimáky, které mají větší valivý odpor, než ty minulé, očekávám vyšší spotřebu. Budíky jsou původní, originál Octavia RS, takže jsem na ně vůbec nesahal. Jen jsem dal jas kvůli fotce na maximum. Díky, také doufám, že mi holka ještě pár kilometrů bude dobře sloužit :-).

Dnes auto oslavilo velké kulatiny. Necelých 105 z toho najezdil předchozí majitel, takže naše společné kulatiny s menším číslem nás čekají až příští rok, ale i tak je to hezká suma. Při pohledu na narůstající kilometry si často říkám, jestli se k takovým hodnotám dostanou dnešní moderní přeturbené motory.

Musíš to brát tak, že by se ti zase o trochu měla snížit spotřeba :-). I když dost záleží na tom, jaké máš zimní obutí.

Také bedlivě sleduji ostatní pumpy, které zatím cenu nechali a pohybuje se od 24,9 do 26,9. Ty nejdražší to asi nechají, ale u té nejlevnější jsem zvědavý. Mám ještě 30 litrů letní směsi, tak jsem zvědav, jak to bude startovat, pokud to nestihnu včas projezdit :-).

Tak už Tank Ono přešlo na zimní směs. Minimálně, co se ceny týče - cena vzrostla z 23,9 na 24,5 Kč. Moc se v té jejich cenové politice neorientuji. Ale do značné míry to jistě ovlivňuje dodavatel ethanolu. Letos tedy možná byla řepka dražší. Loni totiž ceny benzínu byly vyšší jak letos a ethanol stál v létě 23,5 Kč. Pak přes postupně cena vzrostla nadvakrát o korunu na 24,5 Kč. Letos je cena naturalu nižší, ale ethanol se na 23,5 nedostal. Tak uvidíme, jestli i letos bude u TO ethanol zdražovat nadvakrát, tedy cca v druhé půlce listopadu na 24,9 Kč nebo právě díky nižší ceně N95 zůstane u jednoho zvýšení ceny.

Nějaké kalibrování by se mi také líbilo. Nevím, jestli se dá v řídicí jednotce něco změnit, nějaký koeficient, aby to ukazovalo podle představ. Mně to ukazovalo cca o 10% méně než byla skutečná hodnota na benzín. U E85 je to cca 20%. Ale už jsem si na to za ty roky zvykl. Dělá to většina aut, ale ještě jsem se nesetkal s autem, které by to mělo obráceně, tedy ukazovalo větší spotřebu na počítač než je reálná.

Zajímavé je, jak si s tou směskou neumí počítač moc poradit. To je snad poprvé, kdy palubní počítač ukazuje vyšší spotřebu, než je skutečná. Jinak, jak cena benzínu klesá, tak ta tvá výsledná cena není až tak uchvacující, když u TO se dá aktuálně sehnat N95 za 32,9. Tedy pokud ten mix není výsledkem E85 a N98/100/102.

Otázka pak je, jestli při takovém míchání dochází k nějaké významnější úspoře, jestli za to ty komplikace stojí. Ale to uvidíš časem až tak najedeš třeba 10.000 km.

To je informace z praxe. Tuším, že to byl zástupce KM Prona, který si stěžoval, že normy pro kontrolu paliv jsou vůči ethanolu přísné. Že je u něj těžší udržet jakost, složení, které má z výroby, při dlouhodobém skladování.

Jo, pár lidem jsem to také při tankování vysvětloval, i jednomu kamioňákovi. Ale i když jsem stál ve frontě, nebo když jsem přijel ke stojanu s posledním tankováním, nikdy žádná zmínka o E85. Neřeknu před 3 lety, ale aktuálně těch upravených aut musí být už snad tisíce.

Kdyby to nebyla Vena Trade, tak bych třeba řekl, že tam mají malou výtoč a natankoval jsi nějaké staré palivo. Ale u nich bych čekal, že se E85 prodává dobře. Obecně je prý problém dlouhodobě udržet stejnou kvalitu E85, že se kazí rychleji než benzín nebo nafta. Když už to řešíme, narazili jste někdy u pump na někoho jiného, kdo by tankoval ethanol? Já ještě ani jednou, nikde :-).

Díky za rozbor. Celkem mě to mrzí, protože Vena Trade se podporou E85 dost chlubila. Řidičům "míchačům" vycházela vstříc tím, že její stojany umožňují natankovat E85, hned N95, a zaplatit vše najednou. Je můžete nahlásit na ČOI :-). Ať se naučí nešidit.

S mícháním nemám zkušenost, ale obecně při startování s ethanolem je potřeba větší množství paliva. To je jedna z funkcí těch přídavných jednotek. Právě podobně vznikají fámy, že při tankování ethanolu auto nestartuje. Ale týká se to právě lidí se špatnou, špatně nastavenou a nejčastěji s žádnou jednotkou. Jestli chceš dál míchat, budeš muset u svého motoru snížit poměr ethanolu.

Jo, je to divné, že TO tu Moravu nemá moc pokrytou. Ale i u nás to je spíš stranou a ne všude ten ethanol mají. Ale třeba Prim vypadal nadějně. V Ústí nad Labem měli stejné ceny jako místní TO. Ale bohužel neberou ty karty. A teď už ani tu cenu nemají tak příznivou. Celkem mě zaráží, že pumpy PRIM nebo Petronal dokáží držet ceny benzínu a nafty na úrovni TO, ale na ethanolu se nestydí nechat si pořádnou marži. Ne tak strašnou jako jiné pumpy, ale znatelně vyšší, než mají na benzínu/naftě.

mirdo> Ještě vychytat ty starty, to by neměla být standardní vlastnost jednotky. Ne za takovou cenu Těch 24,1 u Vena-Trade, platí to i při placení kartou? Tuším, že právě PRIM třeba karty nebere. To se mi líbí u Tank Ono, že jejich ceny platí bez dalších podmínek a mohu v klidu platit kartou. Litr u nich mi tak akutálně vyjde na 23,4 Kč a při tankování s sebou nemusím tahat tisíce v hotovosti.

Negativního se o ethanolu napsalo spousty, často i od odborníků, a spousta z toho byly jen bájné představy, špatné teorie a věštění z koule. Jen praxe ukáže, jak je to ve skutečnosti. Já to před lety risknul a patřím mezi ty, co tyto teorie v praxi vyvrací. Uvidím, co bude dále, ale zatím těsnění funguje, motor nezarezl, hadičky jsou v pořádku. A podobné je to i s těmi čerpadly. Spousta lidí jezdí jen na ethanol a má původní čerpadlo. A dokonce to platí, i když zatím jen výjimečně, pro motory 1.8T. Takže je klidně možné, že ti to čerpadlo vydrží spoustu let tankování E85. A pokud odejde dříve než za 100.000 km, nebude to chyba ethanolu.

andour> Už si nepamatuji, jestli se to stává jen mně, nebo i dalším, ale to, co popisuješ, se mi děje relativně pravidelně, když dojíždím na rezervu. Tedy když jedu do kopce. V nádrži by mělo být ještě pár litrů, najednou vypne tempomat, auto nejede, ať šlapu na plyn nebo. A jak píšeš, po chvíli vystřelí a zase pohoda, do stejného kopce vyjedu už normálně. Jak kdyby se čekalo, než se tam někde otevře klapka s nějakou rezervou paliva :-). Než jsem měnil čerpadlo, tak se to chovalo podobně, jen s tím rozdílem, že mi to dělalo i s dostatkem paliva. A chvíle, kdy mi to ještě cuká, jsou v momentech, kdy jedu ze spotřebou podle počítače okolo 3 litrů na tempomat. To také motor neví, jestli má přidat palivo nebo úplně ubrat. Tam je někde ta hranice, a tak to také občas lehce cuká.

Tak to byla rychlost :-). Vítej mezi námi alkoholiky. Jen to s tím optimismem nepřeháněj, ta spotřeba půjde určitě nahoru. Nesmíš koukat na údaje z počítače :-).

Tak majitelé jednotky od firmy Astes si ji mohou nechat zapsat do TP. Jsem rád, že nebudu muset vymýšlet, jak jednotku schovat nebo tankovat benzín před technickou. A vyhnutí silniční dani se také někomu může hodit. http://astes.cz/prestavby-na-e85

Já mám jednotku od firmy Astes (výrobce maďarská firma), ta má spolupracující servisy i v Praze - http://astes.cz/prestavby-na-e85 Patří mezi ty dražší, ale protože se dá jednotka snadno programovat přes počítač, není problém si nastavení upravovat třeba i sám na míru svého vozu. Se starty v zimě není problém. A jestli správně koukám, tak se ta jejich jednotka dá už zapsat do techničáku. Mám na ni najeto přes 100.000 a nelituji toho. Vím, že někteří používají levnější jednotky, nebo si to montují sami, ale u většiny jsou nějaké problémy. Jako třeba horší starty v zimě, nutnost přidávat trochu naturalu, menší možnosti nastavení. Takže nelituji, že jsem zaplatil o pár tisíc navíc. Za tu dobu se mi to několikanásobně zaplatilo.

Možná to někdo zaregistroval, že jsem tu neuvedl žádné nové zkušenosti z letošního cestování. Ne, že bych nikde nebyl, jen jsem k sepsání nemohl dostat. S tímto fórem souvisí jen jedna zmínka v textu, a konkrétně s tímto tématem souvisí jen informace, že tam ethanol nemají, takže jsme celou dobu jezdili na benzín. Přesto mi přijde škoda nepodělit se o pár informací s těmi, kteří také rádi cestují a třeba i sní o tom, že se tam někdy vypraví. Letos jsme tedy na dva týdny vyrazili po vlastní ose na Island, ale bohužel ne vlastním autem. Letěli jsme z Prahy společností Finnair s přestupem v Helsinkách. Auto jsme nechali na jednom z parkovišť za Prahou, konkrétně Buštěhradu. Levněji vyšly přímé lety z Berlína nebo Hamburku. Berlín jsem zavrhl, protože by bylo složité parkování, muselo by se snad MHDéčkem přes celé město. Hamburk zněl lákavěji, protože úspora na letenkách by zaplatila nejen cestu tam a zpět, parkování přímo na letišti (oproti nám tam mají normální ceny) a ještě by asi dva tisíce zbyly. Ale nakonec další dva, co s námi jeli, se nechtěli trmácet tak daleko autem, takže jsme jeli z té Prahy. Letenky a vůbec vše ostatní doporučuji naplánovat a hlavně zarezervovat, objednat, co nejdříve. Nejlépe na podzim, pokud tam jedete v hlavní sezóně. My to řešili až v únoru a dost míst bylo obsazených nebo byly volné jen termíny, které se nám moc nehodily, takže jsme pak museli různě posouvat odlet nebo přílet. A i na čtyř letenkách jsme zbytečně zaplatili o deset více, než kdybychom je objednali týden před tím. To platí i pro plavbu na ostrovy Vestmannaeyjar, kde vhodné rezervovat si místa. Pokud se nezmění letový řád, tak pozor na cestu tam. My jsme měli na přestup v Helsinkách původně hodinu. Ale díky časovému posunu z toho byla pauza jen na záchod a už jsme nastupovali do druhého letadla. Výhoda pro nás, že jsme zbytečně nečekali na letišti. Navíc v Helsinkách neprobíhala žádná kontrola, žádné velké přesuny, prostě jsme vystoupili a hned jsme byli u odletového místa. Pro nás tedy přesun fajn, problém byl až po příletu do Keflavíku, když nám a ještě několika dalším, nedorazila zavazadla. Cestou zpět už je v Helsinkách čas asi 2,5 hodiny, takže do Prahy nám zavazadla dorazila v pořádku. Nevím, jak to funguje u nás, ale na Islandu jsme uvedli popis zavazadel, kde se budeme příští dny nacházet a telefon. Dorazili jsme před 16. hodinou a protože z Helsinek další letadlo mělo dorazit ve stejný čas až další den, chtě nechtě jsme se smířili, že minimálně jednu noc a nejspíš i další den budeme bez zavazadel. Následující den odpoledne nám volali, že už zavazadla dorazila a že nám jen během večera nebo noci doručí. A tak se také stalo, v půl jedné v noci dorazil kurýr do pustiny, kde jsme v té době byli ubytovaní. Byli jsme moc rádi, že to rozváží i takto v noci, protože za ty dva dny už byly baterky foťáků a kamer téměř vybité. Každopádně další výhoda toho Hamburku :-). Jeli jsme ve čtyřech, což je ideální počet, jak pro cestování, tak pro ubytování. V plánu navštívení míst po celém Islandu, takže jsme jej celý dokola objeli. Téměř každou noc jsme tak spali jinde. Jako ubytování jsme volili různé chatky, kde to nešlo nebo to vyšlo výhodněji, jsme zvolili hotel nebo apartmány. Podobně jak na severu Evropy, i Island nemá zrovna lidové ceny, co se ubytování týče. Ceny se dost liší i podle lokality a ne vždy platí, že nižší cena znamená automaticky horší komfort. Měli jsme třeba chatku s 2 ložnicemi, sociálkou, sprchou, za 110 € včetně snídaně a internetu, a také chatu bez snídaně, s jednou velkou místností s postelemi a kuchyní za 190 €. Celkově jsme se vešli do rozmezí od 80 € do 190 €, když některé chatky byly opravdu luxusní, nové, jiné byly starší, malé, se společnou sociálkou a záchodem. Ale tím, že jsme přijížděli večer a vyráželi ráno, nám to na přespání často stačilo. Pro čtyři osoby ty ceny nejsou úplně nejhorší, když v Evropě je standard okolo 50 € pro dva. Ubytování jsme si hledali na http://www.booking.com/. Když chce člověk objet celý Island, nemá smysl jiný prostředek, než auto. Naši dva spolucestující byli na Islandu už před lety s cestovkou, která je vozila terénním busem, a tak po jejich zkušenostech s místními komunikacemi jsme automaticky hledali mezi terénními 4x4 auty. Autopůjčovny vedle běžných osobáků dost nabízí auta typu Suzuki Vitara nebo Hyundai Tuscon. Tedy taková městská vozítka se zvýšeným podvozkem. Ale jejich hlavní problém není ani tak horší prostupnost terénem jako malý zavazadlový prostor. Pokud by někdo byl ubytován na jednom místě, tak by se asi dalo, ale to nebyl náš případ. My jsme tedy lovili ve vyšší kategorii a nakonec jsme vybrali Jeep Grand Cherokee. Ten má nejen dost místa pro posádku, ale hlavně se do něj vešly čtyři kufry s věcmi na dva týdny, příruční zavazadla a také petky s pitím, pivo a další jídlo. I tak byl ten kufr plný až po střechu. První den jsme byli nuceni jezdit tím menším Hyundaiem, ale to bylo bez velkých zavazadel, jinak bychom měli trochu problém. Pokud někomu přišly ceny za ubytování vysoké, tak teď bude teprve zděšen :-). My jsme za ty necelé dva týdny používání zaplatili asi 45.000 Kč včetně pojistky proti krádeži, havarijka, přistavení a odevzdání na letišti, bez nutnosti auto před odevzdáním umýt a vysát, a hlavně s pojištěním proti štěrku. Pokud se to někomu zdá hodně, tak ať si zkusí sestavit nabídku na hlavní sezónu u firem jako Europcar nebo Hertz. Naopak jde o jednu z nejnižších nabídek. Nutné je smířit se se starším vozidlem a motorem (4 litrový benzín), co žral 12 litrů (menší problém byl ještě ukazatel v mílích, což nám chvilku trvalo, než jsme to zjistili - ve městě jsme při jízdě padesátkou jeli viditelně rychleji než zbytek aut). Ale až na slabou autobaterii to auto bylo úplně v pohodě. Toyota LandCruiser by asi byla kvalitnější, ale u ní se ceny pohybovali okolo 120 tisíc. My jsme auto objednali přes firmu http://www.iceland4x4carrental.com/. Ale až tolik bych ji nedoporučoval. Pokud byste za podobnou cenu sehnali jinou firmu a měla dobré recenze, tak by to možná byla lepší volba. Zásadní problém jsme měli s komunikací. Věděli náš přílet, a tak jsme čekali, že v příletové hale na nás bude čekat někdo s cedulkou. Nečekal. Pár lidí z půjčoven se k nám hlásilo, ale jen do chvíle, než zjistili naše jméno. I když jsme se hodinu zdrželi kvůli chybějícím zavazadlům, ani tak se nikdo v hale neobjevil. Volali jsme na jejich číslo, ale šlo jen o ústřednu, která pak někam po chvíli přepojila, ale to už člověk platil včetně marného vyzvánění. Běhali jsme po parkovišti, jestli tam někde není náš Jeep v té zaplavě aut značkových půjčoven. Nevím, jak jim ta ústředna předává zmeškané hovory, ale nikdo se neobtěžoval nám zavolat zpět. Jako kdyby neřešili, že měli před 2 hodinami předávat auto. Asi až na pátý pokus jsme se konečně dovolali. A jako kdyby se nic nestalo, neřešili jejich nekomunikaci, zpoždění. Že prý vyjedou od nich a do hodiny budou na letišti. A aby toho nebylo málo, našeho Jeepa z nějakého důvodu neměli a že nám na den zapůjčí Hyundai. Naštěstí jsme večer a dopoledne měli program v Reykjavíku, nevím, co by dělali, kdybychom rovnou jeli někam pryč. Problémy s výměnou aut a komunikací byly podobné jako den před tím. Opět marné volání a nikdo se neozval sám. Až když už jsme šli zpět k autu a potřebovali jsme jet z města, jsme se konečně dovolali (na letišti jsme od dotyčného chtěli číslo přímo na něj, ale že je to prý to, na které voláme). Pak byl ještě problém dohodnout se, kde dojde k výměně. Snažili jsme se o setkání u nejznámějšího místního kostela, ale dotyčný pořád mlel něco o "bíesaj". Když nechtěl pochopit, že nevíme, co to je, tak jsem zkusmo zadal do navigace "BS" a ono to samo nabídlo BSI, což je hlavní nádraží v Reykjavíku. Jak kdyby to znal každý turista. Když jsme na obrovské parkoviště u nádraží dorazili, zase byl problém se dovolat, jestli tam už je nebo ještě ne, a pokud ano, tak kde přesně. Nakonec k výměně došlo, dostali jsme své auto včetně navigace, kde se dala navolit čeština a mohli jsme konečně vyrazit vstříc novým zážitkům. Ale komunikace otřesná. Jsem moc rád, že ta baterka vydržela, představa, že se jim snažíme dovolat někde z pustiny a hodiny čekáme, než nám to zvednou, mě moc nelákala. Pokud pomineme města, tak na Islandu je jedna hlavní asfaltová silnice označená jedna ("1"). Z ní vede pár asfaltek, ale často jen do nejbližší vesnice, a pak přechází v šotolinovou nebo štěrkovou cestu. Rychlosti mají podobné jako u nás, akorát na šotolině můžete jet "jen" 80 km/h. Mimo hlavní tah jsou silnice často úzké a mimo asfaltky to platí obzvlášť. Místní se poznají podle toho, že při vyhýbání aut nepřibrzdí. Dvakrát jsme narazili na značku 4×4, která označuje silnice, kam byste neměli jet jiným autem než nějakou terénní čtyřkolkou. Dle mě se to vztahuje i třeba na Octavii Scout a snaží se tím naznačit, aby tam nejezdily čtyřkolky typu BMW řady 3, které sice mají pohon všech kol, ale jde o běžné nízké auto. V jednom případě šlo o brod (dalo se před ním zastavit a těch 200 metrů dojít, což také většina i ty s Vitarama, udělali), ve druhém o hodně strmé stoupání po kamenité cestě. Na Islandu jsme ujeli asi 3 000 km a když pominu to stoupání, které se dalo objet jinudy (ale i osobák by ho vyjel, pokud by nebyl nucen v kopci zastavit) a ten brod, před kterým se dalo zastavit, nenarazili jsme na žádnou silnici, kde by se nedalo jet osobákem (ani jednou jsme nezapnuli druhou poháněnou nápravu). Což dokládala spousta malých aut městských aut z půjčoven, které jsme cestou potkávali. Nevím jestli mají v podmínkách, kam všude s tím mohou jet, ale očividně si z toho nic nedělali. Samozřejmě takové auto trpí mnohem více než Jeep, takže nejspíš i proto jsou ceny půjčovného tak drahé. Ještě na jedno místo se běžným autem nedostanete - do Thórsmörku. Ale tam se všude psalo, že se tam nedá projet ani Jeepem, že je nutné jet busem. Takže jsme v ten den nechali naše auto odpočívat a využili místní dopravu. Neberte to za 5.400 Kč pro 4 lidi. Je pravda, že tam bychom Jeepa asi pořádně využili a možná by měl problém těch několik brodů projet, ale jinak by nám všude stačila třeba Octavia se svým velkým kufrem. A místo toho busu na den půjčit některé z upravených terénních aut s velkými koly. Bus byl totiž brán jako vyhlídkový, který vždy na chvíli zastavil u zajímavostí, a pak zase pokračoval dál v okružní jízdě. A do toho z reproduktorů zněl výklad, tak asi proto tak vysoká cena. Jeep je tak vhodným vozidlem pokud chcete poznat vnitrozemí Islandu, kdy vyloženě naplánujete trasy přes střední oblasti, kde toho není tolik k vidění, ale jde spíš o požitek z terénní jízdy, který jen tak nezažijete. Ostatní atrakce dokola jsou dobře přístupné a řada míst, kde dřív byla špatná silnice má nový asfaltový povrch. Už si přesně nepamatuji ceny paliva, ale mám pocit, že benzín stál pod 40 Kč. Vždy jsme tankovali u samoobslužných pump, kde se buď dalo natankovat určité množství nebo plná nádrž. Bez problémů se dalo jako všude jinde platit našimi kartami. Vlastně po celou dobu jsme se obešli bez místní měny. Po příletu měla směnárna na letišti zavřeno, a pak už jsme žádnou nepotkali. Ale nebyl problém kartou platit i pohledy nebo jiné drobnosti. Zaujalo mě obutí. Nejen naše auto mělo zimáky. Letní pneumatiky v tom červenci byly vzácnost. Co se aut týče, je celkem známé, že nejprodávanější značkou na Islandu je Škoda a na silnicích to je vidět. Čekal bych především modely Yeti a Octavia Scout. Namísto toho bylo nejvíce klasických Octavii, většinou s pohonem čtyř kol. Občas to byla Octavia každé druhé třetí auto, které jsme potkali. Také dost Superbů 4×4, a překvapivě hodně Rapidů. Rapidů jsme tam potkali více, než jsem v té době potkával u nás. Pár modelů Yeti tam bylo, Scouta jsme nepotkali žádného. Policajty jsme potkali jen jednou, a to zrovna měřili na té jedničce na jihu, tedy v oblasti s větším provozem. Na devadesátce se většinou jezdí stovkou, ale zrovna v tu chvíli jsme jeli něco málo přes 90. Tím, že se na místních komunikacích pohybuje spousta turistů, tak se těžko odhaduje, jací jsou místní řidiči. Nemohu se nezmínit o pití, respektive o pivu. Podobně jako ve Švédsku, i tady mají omezený prodej alkoholu. Věděli jsme, že v běžných supermarketech je k dostání nějaká 6% s asi 2,5% alkoholu. Ostatní alkohol se prodává ve zvláštních (asi státních) obchodech nazvaných Vínbúðin (http://www.vinbudin.is). Problém byl s jejich četností. Po příletu do Keflavíku nás přivítala reklama Pilsner Urquell. A přímo v supermarketu na letišti se dalo koupit pivo, kde jsme vedle místního koupili i plechovky Plzně. Jedno vyšlo na cca 50 Kč, což celkem jde. Vědět, že najít Vínbúðin bude takový problém, koupili bychom těch piv více. Nakonec jsme v jednom městě na daný obchod natrefili a nakoupili zásoby (od té doby jsme pak tento typ obchodů viděli téměř všude, i když už jsme jej nepotřebovali). I když na daných stránkách mají uveden Prazdroj, my jsme ve dvou natrefili z českých piv jen na lahváče Budvaru a plechovky se značkou Staropilsen (nějaké české pseudopivo, které má s Plzní společného jen sídlo firmy, která si to nechávat vyrábět kdovíkde). Ale my jsme stejně nejčastěji pili místní pivo Viking, které bylo celkem dobré. O dost lepší než vodovatá europiva vyráběná ve většině Evropy. Vikinga jsme si dávali i točeného v hospodě, kde vyšel na cca 160 Kč. Měli dokonce na výběr dvě verze. My jsme zvolili "klasik", který oproti nějaké novější verzi byl tmavší, jinak to všechno byly dvanáctky s 5% alkoholu. Když jsem u těch restaurací, tak těch jsme (když neberu v potaz hlavní město) moc nepotkali. Zajít odpoledne nebo večer do hospody pokecat s kámoši asi nepatří mezi místní zábavu. S nakupováním jídla nebo ostatního pití není problém. Větší města mají supermarkety, v menších se často nakupuje na pumpě, většinou se značkou N1. Jen ceny jsou cca dvojnásobné proti našim. Ale protože jsme si vařili sami a do letadla toho jídla moc narvat nejde, museli jsme kupovat suroviny na místě. Jako jinde v Evropě je nutné dávat pozor, aby se nekoupilo sladké pečivo, jinak s chutí nebyl problém. Co zde mají vynikající, je zmrzlina právě od pumpy N1. Buď měli do plastového kelímku s polevou (med, karamel, …), ale my si dávali do kornoutu s různými čokoládovými polevami (tmavá, světlá, bílá, …). Základ byl všude stejný, dobrá hodně hustá vanilková zmrzlina, kterou po natočení otočila obsluha vzhůru nohama a namočila do polevy. Lišily se ceny, velikosti, množství. Velká většinou vyšla na cca 50 Kč, ale byla opravdu velká. Nenapadlo by mě, že zrovna na Islandu budu jíst zmrzlinu (i když na místní poměry jsme měli kliku na počasí, svítilo slunce, bylo okolo 15 stupňů a téměř pořád jsem chodil v tričku a kraťasech), stal se z toho pak každodenní rituál. S pumpami souvisí i možnost umytí auta zdarma. Prašné komunikace způsobují, že jsou auta hodně špinavá, a tak u spousty pump si můžete umýt hadicí celé auto. Kromě hodně aut z půjčoven jsme potkávali i jiné, než místní poznávací značky. Šlo především o obytná auta, dokonce i někdo s karavanem se tam po kamenitých cestách motal. A dokonce jsme viděli jednu českou jedničkovou Octavii z Libereckého kraje. A také jeden český spací autobus (lidi v něm cestují i spí) nějaké cestovky tuším z JČ. Na Island se dá totiž dojet i trajektem z Dánska přes Faerské ostrovy. Většinou se pár dnů stráví na ostrovech cestou tam a zpět se tam jen na chvíli zastavuje. A tento způsob bych po zkušenostech volil i já. Je pravda, že je to značně časově náročnější. Tuším, že cesta tam a zpět (včetně pár dnů na Faerských ostrovech) zabere asi týden, tedy o cca pět dnů více než cesta letadlem. Náklady jsou plus mínus stejné, trajekt pro čtyři a osobní auto vyjde jen o něco dráže jak letenky. Na druhou stranu si můžete do auta naložit spoustu věcí, nejste limitováni velikostí zavazadel ani hmotností. Není tak problém si nabalit pivo, jídlo, vařič, nebo třeba stan a ušetřit tak za potraviny a ubytování v místě. Nemluvě o úspoře za půjčovné vozidla. Až se konečně dostanu k probrání fotek, tak jich sem pár nahraji. Omlouvám se zase za dlouhý román a slibuji, že co se cestování týče, letos už nic takového psát nebudu :-).